Digitální fotografie, cestopisy, recepty

Úhleník pro panorama je pomůcka, která vám usnadní tento způsob fotografování. Jistě se dole v diskuzi objeví názory, jak je kdo šikovný, že se bez něj obejde atd. ale vím o čem mluvím. Fotografujete-li z ruky např. v horách klesající a stoupající horizont, lidské vnímání krajiny vám automaticky naklání fotoaparát jednou na tu stranu a podruhé na druhou stranu (aniž si to uvědomujete) podle terénu, který vidíte v hledáčku. Samozřejmě se to dá nacvičit a u několika snímků to nevadí, ale pokud uděláte 240 stupňů a víc, dostanete se při spojování snímků do problémů s konečným ořezem a mohou vám pak podstatné detaily v popředí chybět. Naklonění fotoaparátu nahoru či dolů zase způsobí, že vodorovné objekty v popředí budou dělat na každém snímku oblouček. Do podobných problémů se dostanete, pokud jsou některé objekty příliš blízko.

Odstranit tyto nešvary vám pomůže panoramatický úhelník. A úhelník proto, že chceme fotografovat na výšku (výsledné panorama bude širší).

Hledal jsem na internetu podobné kutily, kteří si vyrobili úhelník pro panorama. Našel jsem několik nápadů, dokonce jeden ze dřeva, ale nakonec jsem se pustil do vlastní konstrukce. Zvolil jsem kovovou konstrukci, ta se mi zdála nejstabilnější. A disponuji pouze tzv. garážovým vybavením.

Požadavek byl tedy jasný:

• tuhá kovová konstrukce
• k dispozici mám svěrák, vrtačku, pilku, pilník
• páječku (výkonější)
• a náklady musí být co nejmenší

Koupil jsem v železářství pozinkované děrované plechy vhodných rozměrů, používané při montáži konstrukce sádrokartonových stěn. Musel jsem upravit příčné úhelníky, které celou konstrukci zpevňují (šířku vertikálního ramena z 30 mm na 21 mm - upínací destička se při upínání vyklápí), zkrátit délku vodorovného ramena (končí s okrajem upínací destičky) a udělat radius vpředu dole (trochu praktické estetiky). Po důkladném spájení cínem jsem dole na úhelník přišrouboval čtyřmi zapuštěnými šroubky upínací destičku (do původního spodního kovového dílu upínací destičky jsem vyříznul závity M5), doprostřed jsem zapustil vodováhu a nahoře jsem mezi bočnice přišrouboval rychloupínací nástavec.

Tím vlastně celá výroba byla hotova. Výrobek jsem přestříknul základní barvou a vrchní matnou černou. Ideální to sice není, protože na pozinkovaných dílech barva bude držet sporadicky, ale vypadá to alespoň trochu profi.

Střed umístění upínací destičky vodorovného ramena jsem určil tak, aby svislá osa objektivu byla v ose otáčení. Délku druhého ramena jsem neupravoval, v mém případě musela být tak velká, aby se vešel dole konektor kabelu dálkového ovládání. Posun po ose dopředu či dozadu nebyl nutný, protože rovina čipu je přibližně v ose otáčení (u DSLR fotoaparátů je na těle značka roviny snímacího čipu). Možná při velmi blízkých objektech by byl potřebný vodorovný posun aparátu do osy protínání obrazu v objektivu, ale to ukáže až praxe. Z důvodu jednoduchosti jsem tento faktor pominul.

Celkové náklady:

1. Rychloupínací nástavec s destičkou - 332 Kč
2. Upínací destička - 228 Kč
3. Vodováha (kulatá) - 162 Kč
4. Plechové díly, 3 kusy - 69 Kč

Tedy celkem do 800 Kč, věnovaný čas - jedno odpoledne. Koupený podobný profesionální úhelník pro DSLR (větší váha fotoaparátu než u kompaktu) je několikanásobně dražší.

Díly jsem použil CULLMAN, ale je možné použít jakékoliv i levnější. Volil jsem konkrétně tyto díly, protože šířka destičky i rychloupínacího nástavce byla stejná jako šířka děrovaného úhelníku a nemusel jsem tedy rozměry úhelníku upravovat, jen zkrátit jedno rameno.

První zkušenosti jsou velmi pozitivní. Konstrukce je stabilní, pevná, vodováha uprostřed v ose otáčení usnadňuje vyvážení stativu do roviny.

Teď už jen trochu počasí a hurá ven.

 Mirek